Na konec května a začátek června byl plán jistý - druhý 14-ti denní pobyt v Centru Hájek u Plzně. Tentokrát už bez nutnosti dojíždění, protože jsme byli ubytování už přímo v Hájku. To nám ušetřilo spoustu času a sil a mohli jsme více užívat okolní přírody.

Program cvičení byl opět výživný, stejně jako loni. Začínali jsme v 7:30 a s přestávkou na oběd jsme někdy končili až v 15:30. Nahřátí, 2 hodiny Thera-Suit, masáž, rašelina, motomed, speciální pedagogika, synergická reflexní terapie, vodoléčba... to vše bylo na programu během dne.

Jindříšek vše zvládal, na většině procedur byl bez mámy. Ona to vlastně i situace vyžadovala, protože v maminčině přítomnosti se Jindříšek snažil hrát na city a dát najevo, jak šílené utrpení to je. Jakmile máma nebyla v dohledu, byl to největší machr a model pro fotoaparát.

Strejda Kosťa - hlavní fyzioterapeut - Jindru chválil, byl moc překvapený, jak se od minula posunul. Když to rychle shrneme - v listopadu 2017 Jindříška dostával na čtyři a květnu 2018 už si troufli na pár kroků.

Synergickou reflexní terapii si neskutečně užíval a několikrát při ní usnul.

Jediný problém se objevil s výřivkou... nějak se přestala líbit a dovolím si říct, že 20 minut bublinek bylo daleko větší utrpení než 2 hodiny Thera-Suit se strejdou Kosťou. Zbytek volného času jsme trávili venku s kamarádem Marečkem a jeho maminkou. Chodili jsme do přírody, krmit kachny, na hřiště... no a také sem tam jedno orosené chybět nemohlo.

Dokonce i vzrušení a adrenalin jsme měli. Poprvé když na nás labuťák chránící svůj rybník udělal nálet až ke břehu. O druhé vzrušení se postaral labuťák jménem Jindříšek, když se zabouchl na apartmánu a mamku nechal na chodbě. Dveře na čipovou kartu, která byla na pokoji, mobil kupodivu taky na pokoji a všichni ostatní ubytovaní zrovna mimo Hájek. Jen sekunda a dva kroky přes práh, kdy jsem brala plínu z kočárku a bylo to. Více jak třičtvrtě hodiny samoty než se v brdských lesích objevilo první auto, jehož řidič se smiloval a půjčil mi telefon, abych se dovolala pomoci. Trest byl ale dokonalý.

Jindříška přišel vysvobodit sám strejda Kosťa. Po otevření Jindříšek se zděšením v očích rychle vzpomínal, jak se mu předtím ty dveře podařilo zabouchnout :)

Takže ponaučení se zřejmě dostavilo.

Celkově jsme si to užili, zase jsme poznali bezva lidi, těšíme se na říjen a v roce 2019 budeme "z vesela" pokračovat, protože nekončíme...